Tradiční a poctivé výrobky z medu

O medovině

Přírodní medová vína – medoviny, jsou převážně vyráběna studenou cestou (nižší náklady na energie/větší riziko), to znamená, že med není vařený ani jinak tepelně upravovaný. Většina z nich odpovídá chuťově i postupem výroby medovinám, které se vyráběly už před naším letopočtem přibližně až do 15. století našeho letopočtu. Výroba je přizpůsobena dnešním hygienickým předpisům a dalším zákonům. Kvašení trvá většinou 2 a více měsíců při teplotách kolem 20 stupňů Celsia a doba zrání je přibližně jeden rok u některých druhů i déle.

Klasická medovina vzniká kvašením medového roztoku (medu a vody) s přidáním bylin a koření. Ve větší části světa je známa pod názvem metheglin. Chuť medovin se liší podle použitých ingrediencí, druhu a množství medu, doby kvašení a zrání, teploty, doby stáčení atd. Nezkušený medovinář, staročesky medník, může produkt velice snadno poškodit a tím znehodnotit výslednou chuť.
Ovocná medovina vznikne když část vody nahradíme čerstvě vylisovanou ovocnou šťávou. V tomto případě se nazývá melomela. Medová vína značíme podobně, jako vína révová = tichá vína - takto ji chápe i zákon. Některá jsou sladká, polosladká některá až polosuchá. Normy pro hodnocení obsahu cukru ve víně révovém pro zařazení do kategorií jsou odlišné s ohledem na nejnižší hodnotu cukru. Pro medovinu nejsou tyto kategorie zákonem stanoveny. Medoviny většinou mohou připomínat chuťově vermuty, vína dezertní nebo též vína portská. V nabídce naší firmy si můžete vybrat přibližně z 15 různých druhů.

Historie medu a medoviny sahá až do dob prehistorických. Malby v jeskyních dokazují, že již před 15 – 20 tisíci lety pravěký člověk vybíral divokým včelám med. V některých komunitách byl pak využíván k léčebným účelům a výrobě nápojů. Cílevědomý chov včel je zaznamenán v Sumeru, Egyptě i Číně. Ten kdo se o včelstva staral a vybíral med se nazýval brtník. V celé tisícileté historii byl med dobře ceněnou komoditou a různé prohřešky vůči včelstvům (např. krádež, zničení úlů) byly tvrdě trestány. Doloženo je i prastaré užívání medového vína (z doby bronzové) v Dánsku, kde se medovina pila až do začátku 17. století.

V naší zemi se medovina také hojně užívala v období říše Velkomoravské (6.- 9. stol.) až do doby, kdy na Český trůn usedl Karel IV.15. stol. nastává úpadek výroby medoviny a v roce 1626 je naposledy medovina zmiňována ve veřejné listině Ferdinanda II. Důvody proč se tento nápoj vytratil jsou různé. Nedostatek medu v poválečném období. Nevyrovnaná kvalita – jednou byla dodaná medovina na nejlepší úrovni, jindy absolutně podřadná. Výroba je technologicky mnohem choulostivější než jak je tomu u vína nebo piva a největší úlohu sehrávala finanční stránka při výrobě tohoto zlatavého moku a doba výroby.

Přece jen kdysi byli lidé asi poctivější a vyráběli medovinu jen z medu a ne rafinovaně z rafinovaného cukru a lihu. Právě proto ji nazýváme medovinou a ne cukrovinou. „Nebo že by tehdy cukr ještě neznali?“
Často se dočtete o návratu nebo o znovu obrozeni tohoto nápoje. Na internetu se můžete dopátrat i různých receptur na výrobu medoviny, ale někdy nás až zaráží, jaké bajky na téma medovina jsou sepsané. Medovina je víno a ne likér nebo lihovina ochucená medem. Pokud je něco vyrobeno na bázi likérů nemělo by se to jmenovat medovina, ale třeba: likér s příchutí medu, medový likér, medovinový likér, případně míchaný lihový nápoj a podobně. U vína platí, že musí být označeno zda je to víno stolní, odrůdové, s přívlastkem a další jiná označení vypovídající o kvalitě, cukernatosti, druhu či jakosti. Ale v jaké podobě či kvalitě se k nám vrací víno medové – medovina ?! Někdy mám obavy, aby lidé na ni nezanevřeli úplně, v této době plné „umělých a moderních“, ale levných potravinových výrobků a doplňků. Jistěže jsou na našem trhu aromata kvalitní, u kterých můžeme hledat původ v přírodě. Ale i tzv. syntetické aromatické oleje, které jsou levnější a u těchto hledáme původ spíš v laboratoři. Na stránkách www.aroma.cz se mimo jiné můžete o tomto dočíst:

„V dřívějších dobách sloužily pro přípravu vonných a chuťových látek pouze přírodní zdroje, jako jsou silice, extrakty květů a kořenů a některé živočišné produkty. Zavedením moderních analytických metod a rozvojem znalostí struktury těchto látek byly popudem k syntézám analogů. Znalost chemického složení přírodních aromatických látek slouží k vytváření požadovaných typů vůní s co nejmenším počtem složek, které by byly schopny nahradit komplikované přírodní směsi v odpovídající koncentraci. Vonné a chuťové látky nám umožňují sestavovat směsi ( aromata,koncentráty,báze atd. ) schopné chuťově upravovat potraviny, které v průběhu zpracování nebo skladování ztratily svou typickou vůni, připravit potraviny senzoricky žádoucí, což souvisí s vyhledáváním náhradních zdrojů potravin."

Potom to dopadá tak, že drahé přírodní složky jsou nahrazeny něčím jiným co je levnější - Chemií. Některé medoviny mohou být snad i označeny za vrcholný výtvor alchymie a pak zjistíme, že jedinou „PŘÍRODNÍ“ složkou takového výrobku je bílý cukr (složité cukry) a voda.
Bohužel i díky daním a výmyslům úředníků, někteří výrobci sáhnou po tom nejlevnějším způsobu a místo medu je tady cukr a jakési medové aroma nebo aromatický olej. Přirozeně každý, kdo se snaží v naší republice podnikat, chce vyrobit co nejlevněji a prodat co nejdráž. Ti největší nepoctivci mají největší výdělky, a těm poctivějším nezbývá nic jiného, než se jakýmsi způsobem přizpůsobit, nebo se na tento málo výdělečný, nebo i prodělečný způsob obživy vykašlat.

 

NA ZDRAVÍ A NA LEPŠÍ ČASY!

 

Při hledání informací jsem mimo jiné narazila na zajímavý článek o umělém sladidle.

Potvrzení
Kliknutím na tlačítko níže potvrzujete,
že je Vám více než 18 let.
Potvrdit